PERLY

První zmínky o perlách z Kwisy, od nichž je název údolí odvozen, pocházejí z roku 1607: „Z písku Kwisy rybáři občas vyloví perly mající různou velikost (…) Takové mušle se vyskytují v okolí Czochy a lokality Leśna”. O slávě kwiských perel se doslechli dokonce v Polsko-litevském soustátí. V roce 1612 byla v Krakově vydána kniha, v níž si můžeme přečíst: „…z Kwisy v těchto dobách loví krásné perly, jako zrna hrachu …”. Lužické perly se těšily nejen velkému zájmu, ale dosahovaly i nemalých cen. V roce 1689 jistý kupec zakoupil dvě perly vylovené v blízkosti Leśné, načež je prodal Židovi v Lipsku za 5 tolarů. A ten za tyto perly získal již 10 tolarů. To byla tehdy 1/5 měsíčního příjmu maršálka – nejdůležitějšího zemského úředníka v Horní Lužici. Nejznámějším místem, kde byly perly zpracovávány, byl mlýn v Lechowě (Hegenmuhle). Brusírna zde vznikla v XVII. století, a kromě leštění se zde zabývali rovněž mletím skořápek velevrubů. Získávány prášek byl vyhledávaným léčivem, které mělo léčit veškeré popáleniny.
Od roku 1621 bylo lovení perel zahrnuto do systému tzv. regálií, čili patřilo mezi ty formy podnikání, které byly vyhrazeny pouze pro panovníka. Za tímto účelem byli pověřováni „volení lovci”, kteří všechny perly, které získali, museli odevzdávat drážďanskému dvoru.
Ve 20. letech XVIII. století August II. Silný, polský a saský panovník, znepokojen informacemi o rychlém zániku perlorodek v Lužici, vyslal ke Kwise své lovce, aby zjistili, jak se věci doopravdy mají. Zanedlouho svého pána informovali, že rodiště perel zastali silně zničené. Velevruby zdecimovali nejen pytláci, ale i vesničané, kteří si ničeho nebyli vědomi. V letech ekonomických krizí, válek a hladu totiž okolní sedláci říční mlže, a to včetně perlorodek, používali ke krmení prasat. Mohlo tak docházet k případům „předhazování perel vepřům”, jenže ve spíše doslovném významu. Zaznamenány byly rovněž případy konzumace perlorodek lidmi. Není tedy divu, že král vydal edikt, který kategoricky lovení perel zakazoval. Těžko říci, jak byl tento zákaz respektován, jelikož se v dalších desetiletích objevovaly informace o neobvyklých kolekcích pocházejících z údolí Kwisy. Poslední zmínka o aktivních stanovištích perlorodky pochází z roku 1894. Příčin vymizení těchto mlžů z naší oblasti bylo mnoho. Nepochybně je hlavní a chronologicky první příčinou mnohaleté ilegální lovení. V důsledku urbanizace vody bývaly znečišťovány a zanášeny nadměrnou těžbou dřeva v horských lesích. O zbytek se postaraly regulace řeky a drobných toků, které drasticky ochodily faunu a flóru vodních prostředí.